2016/03/22

7th Equal Pay Day


Konečně nastala TA sobota. Ta, na kterou jsem se těšila. Equal Pay Day. Akce, kde jsem byla již poněkolikáté z pracovních důvodů, přeci jen kontakty jsou pro mou práci důležité, a také abych získala další zkušenosti a poznala skvělé lidi. Den rovnosti platů je celosvětová akce, která se koná z důvodu platové nerovnosti. Ano, je to bohužel pravda, ženy stále vydělávají méně. Tato akce podporuje ženy v ekonomické nezávislosti, chce pro ně stejné podmínky a práva, dodává jim sílu a energii. Symbolem je červená kabelka! Krásný symbol, jež mi je jako kabelkoholičce sympatický. Víte, že červená barva v účetnictví znamená ztrátu? My, ženy se však nebojíme a v tento den hrdě s červenou kabelkou vyrážíme ven.

Letoční rok byl pro mě jiný. Pár dní před akcí jsem se potkala s Ivou, která má na starosti marketing EPD. Nesla jsem ji tašku plnou věcí do tomboly. A pozor, věnovala jsem tam i kabelku, kdopak z Vás ji vyhrál? Iva se mě mezi řečí zeptala, zda nemám před akcí čas přijít pomoci jako dobrovolník. Ráda jsem ji odpověděla, že po práci moc ráda přijdu.  To, co se ve čtvrtek večer těsně před celým eventem v zákulisí dělo, bylo neuvěřitelné a dechberoucí. Parta žen, plno energie, elánu a odhodlání bez řečí pracovat. Plnily jsme tašky s dárky pro každou z účastnic a dávaly na ně hrdě cedulku EPD. Ano, samo se to nepřipraví. A bylo obohacující pro mě vidět, co vše se za eventem skrývá. Hromada věcí, v kterých nebyl chaos a pohoda bez stresu, alespoň tak to vypadalo. Mám pocit, že tašky jsme připravily až neuvěřitelnou rychlostí a holky kolem byly skvělé (omlouvám se, jmen bylo tolik, že Vás všechny vyjmenovat nezvládnu). Sotva jsme vše naplnily, jelo se dál. Šla jsem s několika dalšími k tombole. Polepit ceny do tomboly čísly a vyrovnat na stůl. Hlavně najít systém! Kolem osmi set cen od firem, ale i jednotlivců. Hřejivý pocit, že celý výtěžek z tomboly je věnován Nadaci Archa Chantal
Pro mě jako účastnici začíná EPD v sobotou ráno. Potkávám čtenářky blogu, které díky soutěži získaly vstup na mentoring a osobně moc děkuji, že jsem tuto soutěž mohla uspořádat, protože holky byly nadšené! Úsměvy, společná fotka a poté jsme usedly ke kulatým stolům. Je vidět, že každá z nás je jiná, neboť jsme se u stolů nepotkaly.

Seznam mentorek byl dlouhý a bylo opět z čeho vybírat. Mám pocit, že rok od roku je těžší se rozhodnout ke komu se přihlásit, protože nejraději bych seděla u všech "stolů". Každopádně v devět hodin ráno jsem "Byla tvůrkyní svého života, ne jeho obětí" u mentorky Šárky Drozdové. Skvělá první hodinka, jež mě nabila a došlo mi, že mám velké štěstí a jsem opravdu tvůrkyní toho svého života. Je to dáno i mou osobností a jsem za to ráda.

Stůl, jež jsem nemohla vynechat nesl téma "Jak zkrotit strach". Mentorkou byla Mirka Čejková. Ano, ta televizní moderátorka, to je první věc, která napadne každého. Mirka je však dnes skvělou koučkou. Nevybrala jsem si ji kvůli tématu, ale kvůli ní samotné. Možná to bude znít divně, ale Mirku mám ráda. Sledovala jsem ji v TV, když jsem byla malá a tak nějak mi padla do oka a utkvěla v paměti. Setkání s ní mi dalo jasně najevo, že jsme si hodně podobné a její věta, že nikdo z nás by se neměl bát postavit před dav lidí a hrdě říct: "Já jsem Mirka, Já Jane, Já jsem Markéta", mi potvrdila, že to říct dokážu. Jsem prostě svá a berte mě takovou jaká jsem. Já totiž nejsem typ holky, která chce splynout s davem a jsem ráda taková.

Každá hodina mentoringu byla dojemná a občas jsem slyšela silné příběhy u kterých se mi chtělo začít brečet. U "Velké holky"  Markéty Vaňkové jsem celou dobu přemýšlela, kdy jsem se stala tou silnou holkou, která už je fakt velká. A víte kdy to bylo? Relativně nedávno, v době, kdy mi umřela babička a moje Ája.....spousta slz, ale zárověň jsem si řekla, že budu oporou svojí mamince, že se nezhroutím a dám to. Byl to okamžik, kdy se mi změnil svět a věděla jsem, že už nic nebude jako dřív, protože odešly dvě moje nejmilejší.....Přestala jsem být holkou, která chce stoupat v kariéře, ale prohloubila to, v čem jsem dobrá a jako hobby rozjela blog a pustila se do něj doslova naplno. Začala jsem věci dělat a vnímat jinak, být neskutečně vděčná za každý moment, za každé prosím i děkuji. Zavalila jsem se prací, abych to zvládla. Věděla jsem, kým se v životě chci obklopovat a kým ne. Byl to rok bolesti, smutku a změn. Ale obrovsky jsem dospěla. Jsem prostě velká holka a za to připomenutí děkuji!

Překvapivě mile bylo u Báry Smutné, jež si dovolím označit za sluníčko. Bára vede lidské zdroje v České televizi a doslova září úsměvem a její téma k ní rozhodně ladilo "Když nehoříš, nemůžeš zapálit jiné". Schválně, umíte nadchnout kolegy nebo své kamarády pro nějakou skvělou věc? Nebo jste ta, jež se nechá vést?

U všech stolů jsem potkala báječné ženy všech věkových kategorií. Radost v očích i na tvářích, nadšení, pohoda a dobití baterek. V mezičase jsme klábosily u kávy, navštívily stánky sponzorů, označovaly fotky hastagem #zenysobe2016 a sledovaly je v sále na plátně. Dokonalé propojení, sdílení  ... ženy to prostě umí a já jsem vděčná za nádherný den, který byl propojen velkolepým programem a Vámi, ženami, mentorkami, dobrovolnice...., ale až moc rychle utekl. A víte co? Už se těším na další ročník. ...a kdo ví, třeba jednou jako mentorka.

Mějte se fajnově. J.

PS: Kdo jste tam byl? Vaše pocity, zážitky?




"moje čtenářky"


s Mirkou  Čejkovou

s Bárou Smutnou


5 komentářů:

  1. Anonymní3/22/2016

    Jani, ty jsi profik a ja bych te jako mentorku chtela. Kaciii.

    OdpovědětVymazat
  2. Byla to prostě super akce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, super, bomba, the best!

      Vymazat
  3. Great post ♥
    Follow-follow on GFC? :)
    vannja9.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj komentář. Jane

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...