2018/02/24

Kuk, já jsem kluk



I když jsem odmala tahala v kočárku pro panenky koťata, v pozadí se vždy objevoval nějaký ten hafan. U jedné babičky a dědy to byl bílý německý špic Míša a u té druhé to byl voříšek Lumpík. Ke psům mě to táhlo a čím jsem byla starší, tím více jsem chtěla svého čtyřnohého štěkacího kámoše.


Ten přišel v roce 97´v podobě šarpeje Enkiho a o pár let později to byl mopsík Alf a pak ta nejlepší psí kámoška, mopsice Ája.

Poslední,  skoro 3 roky, byly bez psa. Poté co odešla do psího nebe Ája, jsem měla pocit, že se mi zhroutil svět.....Tušila jsem, že příchod dalšího chlupáče nebude jen tak a rozhodně neměl přijít proto, aby mi zalepil díru v srdci. Chtělo to čas....,  hodně času.
Střídaly se u mě pocity toho, že Áju nikdo nenahradí, že to prostě nebude takový...A přitom mojí hlavě bylo jasné, že nesmím srovnávat! Že je jasný, že byla jedinečná, že nastane večer, kdy zase budou padat slzy vzpomínek do polštáře, že novej pes bude jinej a že bude taky skvělej! A hlavně toho hodně zažijeme

Ten správnej čas na pořízení psa přišel sám od sebe, intuitivně, shodou náhod..., tak jako vše v mém životě. 

Koukala jsem na inzeráty štěňátek, v dojezdové vzdálenosti, protože např. směr Ostrava se mi nechtělo. Ptala jsem se kamarádky Ivetky na odbornou radu, tj. zda chovatelské stanice z inzerátu jsou ok, protože ona je doslova zkušená čiva holka a zná všechny tyto lidi z výstav.  Měla se mnou trpělivost a děkuji jí za to!

....a tak jsem teda jela! Na první a vlastně i poslední inzerát. V hlavě už mi lítaly otazníky, zda tam ta chemie bude. Všichni mi totiž říkali, že je naprosto jasný, že se zamiluju, že té chlupaté kuličce neodolám. Jo, jenže Jane je tvrďák...a prostě se nezamilovala...Možná to bylo tím, že štěnátko ještě bylo malinké a nemohla jsem se s ním pomazlit, bylo to světlé klubíčko, které se občas přetočilo na bok. Ovšem paní chovatelka byla skvělá. S tou jsem si padla do noty! Ono když potkáte chovatele, kterej svý pejsky miluje, je to prostě jiný! Vyprávění o výstavách, o těch momentech, kdy bojujete o medaili, o všech těch hafanech, které doma máte...No co vám budu povídat, na té návštěvě mi bylo moc hezky a vlastně i díky tomu jsem konečně vyřkla větu, že já asi tíhnu k jinému zbarvení, než je to štěnátko, na které jsem se přijela podívat.....a paní chovatelka přinesla v náručí sedmiměsíčního hafana, kterého si nechala z předešlého vrhu. A já? Už když ho nesla v náručí, jsem věděla, že jsem ztracená. LÁSKA

...odjela jsem.., přemýšlela, následovalo několik telefonátů a rozhodnutí.  Zbystřete, zaostřete!


Ano, MÁM  psa! Jsem holka se psem a zase se usmívám!


Ofiko se jmenuje Juan Bibi Údolí Vrchlice. O jeho rodině asi ještě uslyšíte. Minulý týden se stal jeho táta, který je mimochodem dovezen z Chorvatska, top čivavou za rok 2017. Mému čivaváčkovi u rodičů říkali "Bibi" a i když jsem pro něj měla připravené jiné jméno, nechala jsem mu to jeho z domova. Přeci jen těch změn by na to malé stvoření bylo moc.




Zajímavosti aneb je to náhoda či osud?

Bibi ke mě přišel  nyní, kdy je "rok psa"! Ve věku, kdy tehdy ke mě přišla i Ája, tu jsem také neměla od štěnátka. Přišel i skoro ve stejném termínu a narodil se v červnu jako ona. ...prostě věřím, že takhle to mělo být. I když se přiznám, já první dva dny probrečela, zda to dám! Teď však vím, že budeme správnej tým!

Otázky, které vás možná zajímají? Pokud však máte další, ptejte se.

Proč čivava? Je sice pravda, že kdybych mohla, mám zase mopse. To je moje srdcové plemeno a nikdy se to nezmění. Ovšem v bytě na jih, kde jsem, je to pro mopse peklo! Navíc zase nastala ta otázka, že bych řešila Áju... a v neposlední řadě, nemám psa na gauč, ale jako rovnocenného parťáka, takže chodí všude se mnou a výhoda čivavky je, že má svou "kabelku" a  tak nám to klape #holkakabelkova (smích).  Díky velikosti tohoto plemene je hodně věcí jednodušších.

Proč kluk a ne holka? Po Áje mít fenku by bolelo mnohem víc.  Kromě Áji jsem měla vždy hafany. Kluk byl jasná volba od začátku.

Proč s PP? Pes s PP je to pro mě určitá záruka zdraví, charakteru a rysových předpokladů. Pokud víte, že chcete dané plemeno a jedete pro štěnátko bez PP, jak stoprocentně poznáte, že vám z toho "klubka" opravdu vyroste čivava?
Mimo jiné se od roku 97´objevuji ve výstavní kynologii, ať už jako soutěžící nebo asistentka rozhodčích a je jasné, že mě to nenechá chladnou a nějakou tu soutěž si s Bibim dám. Tím však nechci říct, že odpískávám "voříšky" a nebo hafany bez PP. Ono je to vždy o lidech. Ale když vám někdo tvrdí, že rodiče hafana mají PP a štěně ne....tak to ve mě budí podezření, protože se prostě v kynologii pohybuju a nechápu, kde je problém vystavit PP? Stejně tak jako mi nedávno kamarádka tvrdila, že jejich pes je bez PP, protože "papíry" dostávají jen první tři štěňata! Zírala  jsem a nevěřila tomu, co si rádoby chovatelé mohou vymyslet. To je však kapitola sama pro sebe.

a TOHLE JE kapitola s názvem BIBI


Čivaváka, kterého u mě na blogu často uvidíte. Bude mít na starosti sekci mazlíčků a možná ho i uslyšíte štěknout a nebo mě  s ním potkáte.


Krásný víkend.



6 komentářů:

Děkuji za tvůj komentář. Jane

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...